Změna

Facebook mi nabídl vzpomínku. Hledím na ty dvě fotky, které od sebe dělí pět let a přemýšlím, co tak zásadního se stalo, že jsem se změnila.

Teda takhle, stalo se toho strašně strašně moc a děje se pořád. Ale to, co bylo nejdůležitější pro mojí proměnu, nebyl ani jídelníček, ani hubnoucí program. Ostatně dodnes jím čokoládu na tuny a můj jídelníček fakt znát nechcete.

To zásadní byl okamžik, kdy jsem přestala hledat oporu v někom jiném a našla jí sama v sobě. Moji drazí hoši by samozřejmě oponovali, že jsem omládla jen kvůli nim (až na ty šediny z jejich průserů). Moji přátelé by to přisoudili tomu, že se pohybuji mezi o generaci mladšími lidmi, omlazující kosmetice (díky Kači), tréninkům (díky Ondro) nebo mnoha hodinám jógy týdně (díky já ;-) ).

Ale nic z toho by se nestalo, kdybych se úplně na začátku nerozhodla, že tohle je můj život. Že nejsem oběť situace, ale naopak já jediná jí mohu změnit, pokud se mi nelíbí. Že názory ostatních jsou zajímavé, ale rozhodnutí je jen na mě. Mojí postavu jsem tenkrát vůbec neřešila. Změnila jsem jen přístup k životu a najednou koukám, že jsem zhubla.

Občas mi někdo řekne, že by chtěl být jako já. Což mě nesmírně těší, ačkoliv se také stále učím a místy tápu. Ale víte, co je nejlepší? Když jsem to dokázala, dokáže to každý. Jen k tomu bodu zlomu musí dojít. Pravda, někdy, než se to zlomí, člověk dostane na kokos. Ostatně ze dna se odráží nejlépe.

Takže se mějte skvěle a vzhůru do dalšího všedního dne, kde dobrodružství číhá za každým rohem.