Střet světů

Jsem lektorka, protože mě to mega baví. Abych se fitkům vyplatila, je ale samozřejmě nutné, aby na mě chodili lidi. Někdy to běží samo, někdy to chvíli trvá. Mám velké štěstí, že s vedením fitek udržuji dobré vztahy, a i když ně vždy je vše zalité sluncem, snažíme se najít společnou řeč. Za což všem velmi děkuji. Někdy se ale nezadaří a pak dochází ke střetu dvou zcela odlišných realit. Není to ani dobře, ani špatně. Protože jak víme, člověk má možnost volby. Toto je rozhovor s vedením fitka, kde mě již nepotkáte.

Manažer: "Pozvali jsme tě, abys nám objasnila, v čem vidíš příčinu malé návštěvnosti tvé lekce."

Já: "Je léto, jsou prázdniny, všichni dovolenkují. A taky bych uvítala, kdybyste mi koupili pomůcky."

Manažer: "Pomůcky ti nekoupíme. Musíš najít jinou cestu."

Já: "Kdo má zájem, ten přijde. Fitnesákům těžko seberu činku z ruky a poženu je na skupinovku"

Manažer: "Naopak, udělej to. Apeluj na ně. Obcházej je. Buď komerční. Neboj se překročit svůj stín!"

Já: "To jako vážně?"

Manažer: "No jasně, prostě jim...já nevím, prostě jim za to něco slib."

Já: "Cože? Co jim mám probůh slíbit?"

Manažer: "No já nevím, třeba jim slib....prostě řekni, když k tobě přijdou cvičit, tak...nevím, budou zdravější!"

Některé myšlenky z manažerských příruček jsou dle mého do gymu nepřenosné. Ale díky za tu zkušenost. Mějte prima den