Skoro anděl

26.12.2017

Můj život je stále plný překvapení, která mě udržují v kondici. Velkou měrou k tomu přispívají moji drazí hoši, jejichž tréninky bývají neotřelé. 

To mi tak odpoledne před Štědrým dnem volá jeden z nich. Znám ho jak své boty, takže z tónu hlasu usuzuji, že půjde o víc, než o předání darů. A vskutku, na konci hovoru praví:

On: "Hele, tak za patnáct u tebe."
Já: "Super, stav se."
On: "Jo a Veru, mohla bys mi na pár dnů pohlídat králíka?"
Já: "Co?? Jakýho králíka? Jsem Ti jasně zakázala chovat cokoliv živého!"

A to je pravda. Po pár chovatelských pokusech mají ode mě moji drazí na věky věků zakázáno starat se o cokoliv, co vykazuje byť mizivé náznaky života. Proto mě překvapila a následně dojala historka o zachráněném králíčkovi. Samozřejmě jsem si ten hrdinský příběh vydělila pěti, ale fakt, že má v tuto chvíli králíka, o kterého se zjevně stará, byl nepopiratelný.

Takže o patnáct minut později jsem domů stěhovala klec s králíkem. To jsem netušila, jak hustě jsem si zavařila. Chvíli na to nakráčela domů dcerka, rozzářená lucerničkou s betlémským světýlkem. Když uviděla králíka, mrskla lucernou do kouta a se slovy "králík se zabavuje" s ním zmizela v pokoji. Doufala jsem, že poblouznění hlodavcem je dočasné, leč když i na první svátek vánoční stále dokola mlela "Zeptej se ho, jestli mi toho králíka nechá. Prosím, prosím, prosííííííííííím!", zformulovala jsem dle mého poměrně jasný písemný dotaz, na který, jak jsem doufala, se dá odpovědět jedině "ne". Co myslíte? Ten hnusný spiklenec odpověděl "ano"!

Z následných mega euforických děkovných zpráv od obou hochů (asi ten život ušáka u nich přeci jen nebyl tak skvělý) a z vřelých objetí dcerky jsem na krátký okamžik málem propadla pocitu světce, který na poslední chvíli zachrání život. Konec konců i na jednom z vánočních dárků od dalšího z mých milovaných jsem měla nadepsáno "Anděl". Až by člověk nabyl dojmu, že je vážně dobrý.

A proto, jak víme, má Vesmír rychlá řešení na vyrovnání misek vah. Hned po akci "králík do domu" totiž dorazila tchyně s tchánem na oběd. Dle mého proběhlo vše naprosto v pohodě, leč člověk udělá chybku, ani neví. Po srdečném rozloučení mi od tchyně přišla zpráva adresovaná někomu jinému a omylem zaslaná mně. Stálo v ní: "Mobil už mi zas funguje. Ale ten dnešní oběd, to ti povím, to bylo fakt na nervy."

Takže díky Vesmíre, už zas vím, že cesta přede mnou je ještě veeeelmi dlouhá! :-D Mějte skvělý druhý svátek a bacha na anděly ;-)