Na doraz

Kdybych měla shrnout v pár bodech události posledních dvou týdnů, mám dojem, jako bych popisovala poslední dva roky.

Tak především jsem stihla odcvičit 24 lekcí, odmasírovat pár masáží a odlektorovat dva workshopy Na vlně dechu, z čehož jeden kousek od Lipna a druhý v nemocnici Na Homolce.

Pak jsem zvládla stihnout super maturák s mými hochy, kde jsem si opět lehce (no trochu víc) polechtala své eeego:

"Hej Veru, kdybych nevěděl, kolik Ti doopravdy je...ale stejně, můžeš být dnes večer moje holka?"

Zajít do kina s kámošem a zároveň Casanovou naší masérské školy:

"Tak si představ, porušil jsem pravidlo bílých trenek!"

Zajet na otočku do Jizerských hor a vyzvednout zraněné dítko.

Strávit můj sváteční den s dalším mým skvělým blízkým:

"No jo, Veru, Ty to dáš, pařit do čtyř a v sedm jít cvičit, ale Ty jsi prostě blázen."

Vyrazit do mrazu v botaskách (jak malá, no) a následnou horečku vyléčit během dvou lekcí jógy

A vyděsit recepční svými kruhy pod očima, které mám sice odjakživa, ale přestálou horečkou a čtrnáctidenním pracovním týdnem jaksi zvýrazněné.

Žiju prostě na doraz a jsem šťastná za každý den. Jen musím evidentně víc používat make-up :-D

Tak mějte krásnou neděli :-)