Úlet

Milí čtenáři. Zvažovala jsem, zda tento deníčkový zápis zveřejnit, ale přátelům to přišlo jako dobrá storka, tak tady jí máte :-)

Jak známo, jogíni se živí paprsky slunce a k tomu popíjejí kapky rosy z okvětních plátků růží. Alespoň tak si to představují moji drazí hoši. Nicméně i jogín je jen člověk a proto von Zeit zu Zeit vymění kapky rosy za něco trochu ostřejšího. Poslední roky alkohol moc nepožívám, dokonce ani na Silvestra. Nějak už mi nepřijde ani důležitý, ani potřebný. A když si náhodou dám, tak lehce na chuť. Jedinou výjimkou byla téměř před třemi lety spontánní akce s mými hochy, krátce poté, co nás život za tragických okolností svedl dohromady. To jsme požili množství výrazně větší než velké na stvrzení našeho bratrství. Od té doby jsem opět decentní.

Až do tohoto týdne, kdy se nám konečně po dlouhé době podařilo uzavřít další mezník na klikaté cestě mezi právníky, notáři, bankami a podobnými institucemi. Hoši usoudili, že je na čase opět zpečetit naše téměř rodinná pouta, za tu dobu mnohokrát tvrdě prověřená. A rovnou mi oznámili, že tentokrát nevyváznu jen tak. No co vám budu říkat, večírek se vyvedl, vzpomínky mám velmi mlhavé a ráno, ráno bylo opravdu kruté. Což by tak nevadilo, kdybych neměla ranní lekci...

Oh Dio! Ještě nikdy v životě jsem nevedla jógu tak společensky unavená. A ještě nikdy mi po lekci tolik klientů neděkovalo za nádherně strávený čas. Takže teď jsem dost na rozpacích, jaký z toho vyvodit závěr. Snad jen, pokud chcete zažít zas tak skvělou jógu, počítám, že zhruba za tři roky můžete mít šanci. A pokud vezmete za vděk tou úplně normálně skvělou lekcí, stíháte ještě dnes v 18,00 Chodov a 19,30 Petrovice :-D

Mějte prima zbytek neděle ;-)