Osobní růst

Dnes mi Česká pošta měla doručit balíček. Jak víme, slova "balíček" a "pošta" jsou v tomto spojení třaskavá sama o sobě, ale shodou okolností jsem byla doma, tak jsem si říkala, pohoda. 

Stejně tak byl doma můj starší potomek, který si nastydlý vlezl do pyžama. O půl druhé, když pošta stále nikde, pojala jsem nápad upéct vánočku. Jenže mi chybělo droždí. Říkám tedy dítku, že jedu na nákup, za chvíli jsem zpátky a že pošta mi má přivézt balíček. Bohužel, jak se ukázalo, tato informace byla ode mě zcela nedostačující. Zákonem schválnosti jen vytáhnu paty z domu, zrovna u regálu s droždím, volá mi potomek:

Ta logika mě odzbrojila. Představa, že budu muset na poštu kvůli PYŽAMU mě rozpálila tak, že jsem třískla telefonem. Za pár vteřin volá znovu potomek:

Něco vám řeknu, třískla jsem s tím telefonem zas. Stále bublající vzteky parkuji u domu, když proti mně doslova a do písmene tančí mé mladší dítko, aktovku na zádech, úsměv na tváři. Když dotančí ke mně, změří si mě pohledem a praví:

"Jako mami. Jestli se mnou chceš péct vánočku, měla by ses vyklidnit. Protože takhle, takhle ti ten kvásek nevzejde!"

No, a to je asi tak všechno k osobnímu růstu. Dnes jsem vyrostla minimálně o deset cenťáků. A kvásek vzešel. Tak pečení zdar! :-D