V předvánočním shonu a nejen v něm řešíme deset věcí najednou, snažíme se stihnout nestihnutelné, hlava jede na plný výkon. Když přijde noc, hlava neumí zastavit. Převalujeme se v posteli, nemůžeme usnout. Přitom víme, že bez kvalitního spánku bude stát příští den za houby, což nás štve. I tady můžeme využít to co máme, svůj dech.

Využijeme k tomu skutečnost, že mozek chce stále něco pozorovat a řešit. Uděláme z nevýhody výhodu. Lehneme si pohodlně do postele. Když to půjde, ležíme na zádech a soustředíme se na dech. Záměrně dýcháme pomalu a klidně a projdeme si v duchu celé tělo. Začneme u špiček prstů na nohách, přes kotníky, kolena, kyčle, břicho, hrudník, krk, prsty na rukou, lokty, ramena, až po obličej a vlasy. Když procházíme jednotlivé části těla, uvědomujeme si, že jsou uvolněné. Možná ucítíme, že trochu ztěžknou, někdo může cítit teplo. Ale taky nemusíme cítit nic, i to je v pořádku. V každém případě jsme se malinko uvolnili a zklidnili, čímž můžeme přikročit k druhé fázi.

z nevýhody výhoda - zaměstnejme mozek

Jak víme, dokážeme  ovládat dech pomocí mysli. Zaměstnáme mozek tím, že budeme dýchat do určitých částí těla. Pokud nemáte náladu číst celý tento článek, naznačím osu, po které se budeme pohybovat. Postupně prodýcháme podbřišek - břicho - žaludek - hrudník - krk - čelo a temeno hlavy. Každé z těchto částí těla věnujeme cca sedm pomalých a dlouhých nádechů a výdechů. Soustředěním na konkrétní bod zklidníme mozek a pomalým dechem zároveň navozujeme tělu pocit spánku. Proto se může stát, že při pravidelném provozování této dechové techniky usnete například už u prodýchání hrudníku a k hlavě vůbec nedojdete. Což je dobře, aspoň vám zbude víc času na kvalitní spánek.

Pro ty, kteří vydrželi, si řekneme podrobněji, proč a jak na to. Začneme u podbřišku. Uvědomíme si toto místo na svém těle a pak do něj začneme směřovat dech. Samozřejmě víme, že v podbřišku žádné plíce nemáme. Ale mozek je zajímavý tím, že tam dech stejně dokáže poslat. Prostě to zkuste a dýchejte do podbřišku. Dýcháme pomalu a zvolna, vnímáme tuto část svého těla. Uděláme cca sedm nádechů a výdechů a pak se přesuneme výš.

Nyní se ocitáme v oblasti pupku. Vnímáme, jak se nám s nádechem zvedá břicho a s výdechem zase klesá. Soustředíme svoji pozornost do břicha a tam také směřujeme svůj dech. Vnímáme svoje tělo. Opět si prodýcháme cca sedm nádechů a výdechů a jdeme výš.

Nacházíme se v oblasti žaludku. Soustředíme se na něj a uvědomíme si, že mnohdy, když nás něco trápí, máme stres, odnáší to právě žaludek, který je sevřený, nebo bolí. Proto směřujeme svůj dech do oblasti žaludku a možná pozorujeme jisté uvolnění. Dáme si opět sedm nádechů a výdechů a postoupíme ještě výš.

Jsme v hrudníku, u svého srdce. Stejně jako žaludek, i srdce reaguje na stres a emocionálně vypjaté situace, které se kolem nás dějí. Proto teď věnujeme sedm nádechů a výdechů svému srdci, oblasti kolem něj, abychom případně odplavili zážitky, které nás přes den potkaly, a které nám mohou bránit v tom, abychom klidně usnuli. A opět se posuneme výš.

Přejdeme ke svému krku. Vzpomeneme na rčení "stáhlo se mu hrdlo" nebo "nemohl vydat ani hlásku". Tato slova připomínají, že i oblast krku, naše hlasivky, mohou mimovolně reagovat na události, které kolem nás projdou. Proto nyní věnujeme sedm nádechů a výdechů oblasti krku. Nemusíme nic uvolňovat, jen si náš krk uvědomíme. Poté se znovu přesuneme výš.

Uvědomíme si svůj obličej a zastavíme se někde uprostřed čela, mezi obočím. Někdo by mohl říct třetí oko, ale není třeba se tím zatěžovat. Prostě jsme uprostřed svého čela a již víme, že i když to zní zvláštně, lze i tuto oblast prodýchat. Soustředíme mysl a dech mezi obočí a věnujeme jí sedm nádechů a výdechů.

Poslední zastávka na naší dechové pouti patří temeni hlavy. Jsme na vrcholku hlavy a když to půjde, můžeme si představit bod dva tři centimetry nad naší hlavou, kam budeme směřovat poslední sérii sedmi nádechů a výdechů.