Naruby
Rozhodli jsme se s kámošem, že první máj oslavíme návštěvou kina. Otázku co na sebe jsem opět řešila půlhodinovým zíráním do skříně se zoufalým pocitem, že nic nemám.
![](https://3617253d56.clvaw-cdnwnd.com/2904b97a002e979de6bcea48ba4f4ce9/200000085-330483330c/FB%202.5.2018.jpg?ph=3617253d56)
Nakonec jsem zvolila černé úzké kalhoty a dlouhou kostkovanou košili. Na tradiční polití se colou a posypání popcornem značka ideál, myslela jsem. To jsem ovšem netušila, jakou reakci to vyvolá u mých základní školou povinných dětí:
Zírám na ně jak zjara, dva truhlíci a tepají mě jak malého Jardu. Dcera tomu všemu nasadí korunu, když praví: "Aspoň vidíš, jak mi je, když mi kritizuješ outfit."
Má chabá argumentace, že dítě už jsem byla a teď jsem sakra matka já, naprosto neprošla. Dva páry nesmlouvavých očí mě prostě poslaly se převlíct. Takže jsem si teda vzala šaty, no. A pak jsem si je polila colou a posypala popcornem, klasika. Takže příště na ně kašlu a vezmu si tu košili, ať si říkají co chtějí