Naruby

02.05.2018

Rozhodli jsme se s kámošem, že první máj oslavíme návštěvou kina. Otázku co na sebe jsem opět řešila půlhodinovým zíráním do skříně se zoufalým pocitem, že nic nemám.

Nakonec jsem zvolila černé úzké kalhoty a dlouhou kostkovanou košili. Na tradiční polití se colou a posypání popcornem značka ideál, myslela jsem. To jsem ovšem netušila, jakou reakci to vyvolá u mých základní školou povinných dětí:

Syn: "To si děláš srandu, mami?? V tomhle tě rozhodně nepustím."

Já: "Co prosím? Vždyť je to pohodlný."

Syn: "To je možný, ale vypadáš jak dvanáctiletý emo. Zapomeň, v tomhle z domu nevyjdeš!"

Já: "Co?? Ale mně se to líbí!"

Dcera: "Mami na rovinu, tohle je do kina nevhodné. Jdi se okamžitě převléknout."

Zírám na ně jak zjara, dva truhlíci a tepají mě jak malého Jardu. Dcera tomu všemu nasadí korunu, když praví: "Aspoň vidíš, jak mi je, když mi kritizuješ outfit."

Má chabá argumentace, že dítě už jsem byla a teď jsem sakra matka já, naprosto neprošla. Dva páry nesmlouvavých očí mě prostě poslaly se převlíct. Takže jsem si teda vzala šaty, no. A pak jsem si je polila colou a posypala popcornem, klasika. Takže příště na ně kašlu a vezmu si tu košili, ať si říkají co chtějí